Když chybí svoboda v sebevyjádření

Přílišné zaměření na přání, pocity a reakce druhých, na úkor vlastních potřeb. Cílem je získat lásku a souhlas druhých, vyhnout se konfrontaci. Obvykle zahrnuje potlačení a nedostatečné vědomí vlastního hněvu a potřeb. Vznikají v rodinném prostředí podmínečného přijetí: děti musí potlačit důležité aspekty sebe, aby získali lásku, pozornost a souhlas. V mnohých takových rodinách jsou potřeby a přání rodičů považovany za hodnotnější, než jedinečné potřeby každého dítěte. Jedná se o schéma podmanění, sebeobětování a vyhledávání souhlasu.

1.Nechávám ostatní, aby mne do jisté míry ovládali.
2.Mám pocit, že hlavní rozhodnutí v mém životě jsem neudělal(a) já.
3.Obávám se, že nedokážu lidem vyhovět anebo jim udělat radost a získat tak jejich uznání.
4.Abych se vyhl(a) konfrontaci, ustoupím, kam až je to možné.
5.Mám obavu, zda se druhým lidem líbím; nechci, aby mě odmítli.
6.Je pro mě těžké obhajovat svoje práva a vyžadovat, aby druzí brali na mě ohled.
7.Lidem se odplácím na maličkostech místo toho, abych jim svůj hněv ukázal(a) přímo.
8.Když někdy upřednostním sebe, cítím se provinile.
9.Nejsem špatný člověk, protože myslím víc na druhé než na sebe.
10.Dávám lidem víc, než od nich dostávám.
11.Upřednostňuji potřeby druhých před svými, jinak bych cítil(a) vinu.
12.Jsem to většinou já, kdo se stará o blízké, kteří to potřebují.
13.Pro milovanou osobu se vzdám téměř čehokoli.
14.je potřeba, aby někdo udělal práci navíc, jsem to většinou já.
15.Dokážu si vystačit s málem, protože moje potřeby jsou minimální.
16.Mám tolik práce s pečováním o druhé, že mi zůstává velmi málo času na sebe.
17.Vždy jsem byl ten(ta), kdo naslouchá problémům druhých.
18.Dárky raději dávám, než dostávám.
19.Žádat druhé o pomoc nebo péči je pro mě velmi těžké.