Když chybí přijetí

Lidé se schématy z oblasti odmítnutí mají potíže vytvářet bezpečné, uspokojivé vazby s druhými. Mnozí mají tendenci navazovat sebedestruktivní vztahy nebo se blízkým vztahům vyhýbají. Očekávají, že jejich potřeba bezpečnosti, stability, péče, empatie, sdílení pocitů, přijetí a respektu nebude naplněna. Typické rodinné prostředí, z nichž pochází, je nezúčastněné, chladné, odmítavé, osamělé, výbušné, nepředvídatelné nebo zneužívající. Patří sem schémata: opuštění, nedůvěra / zneužití, emoční deprivace, méněcennost a sociální vyloučení.

 

1.Bojím se, že ten, koho miluji, zemře, i když na to nemám oprávněný důvod.
2.Lpím na svých blízkých, protože se bojím, že mě opustí.
3.Obvykle se zamiluji do někoho, komu na mně nezáleží.
4.Neobejdu se bez někoho druhého.
5.Chybí mi někdo, kdo by mě vždy citově podpořil.
6.Lidé v mém životě nezůstávají: přicházejí a odcházejí.
7.Jsem tak posedlý(á) myšlenkou, že mě můj partner(ka) opustí, že si od něho (ní) raději držím odstup.
8.Lidé, kteří jsou mi nejbližší, se chovají nepředvídatelně. V jednom okamžiku o mě projevují zájem a pak zmizí.
9.Nakonec zůstanu vždycky sám(a).
10.Od lidí čekám, že mě zraní anebo využijí.
11.Je to jen otázka času, kdy mě lidé, které miluji, zradí.
12.Mohu spoléhat pouze na sebe a stále musím být ve střehu.
13.Pokud je ke mně někdo milý, předpokládám, že po mně něco chce.
14.Obávám se pustit si kohokoliv blíž k tělu, aby mě nezranil.
15.Neustále si u každého “ověřuji”, zda je opravdu na mé straně.
16.Ubližuji lidem dřív, než ublíží oni mně.
17.Počas mého života mě blízcí lidé využili ke svým účelům.
18.Rozhněvá mě, když si spomenu, jak zle se mnou druzí lidé zacházeli.
19.Byl(a) jsem tělesně, příp. slovně týrán nebo i sexuálně zneužit(a) těmi, kterým jsem nejvíc důvěřoval(a).
20.Toužím po větší lásce, než s jakou se setkávám.
21.Většinou mě přitahuje chladný(á) partner(ka), se kterým(ou) nemohu takovou lásku zažít.
22.Není tu nikdo, kdo by byl ke mně vřelý, projevoval mi náklonnost a vždycky stál na mé straně.
23.Chyběla mi silná osoba, která by mi poradila anebo mne usměrnila, když jsem byl(a) bezradný(á).
24.Většinu života jsem neměl pocit, že bych byl(a) pro někoho výjimečný(á).
25.Nikdy jsem se nesetkal(a) s nikým, s kým bychom se mohli opravdu milovat a sdílet a kdo by měl skutečný zájem o to, jak mi je a co cítím.
26.Obecně se mi v mém životě dostávalo málo lidského tepla, podpory a náklonnosti.
27.Nemám nikoho, kdo by mi skutečně naslouchal a chápal, co cítím a potřebuji.
28.Je pro mě těžké nechat někoho, aby mě vedl a staral se o mě, i když právě to bych ve svém nitru nejvíc chtěl(a).
29.Kdo mě pozná blíž, nemůže mě milovat.
30.Jsem vadný(á) a méněcenný(á). Nikdo mě nemůže mít rád.
31.Některé stránky mé povahy musím utajit a nemohu o nich mluvit ani s nejbližšími; hlavně s nimi ne.
32.Byla to moje chyba, že mě rodiče nemilovali.
33.Jaký(á) opravdu jsem, musím skrývat. Člověk, kterého si myslí, že znají, ve skutečnosti nejsem já.
34.Jsem přitahován(a) k lidem: ať jsou to rodiče, přátelé anebo partner(ka), kteří jsou ke mně kritičtí a odmítají mě.
35.Ten, po kom toužím, by se mnou nezůstal, pokud by poznal moje pravé “já”.
36.Pokud se druhým lidem líbím, mám pocit, že je podvádím.
37.Často se za sebe stydím.
38.Jednou z mých největších obav je, že některá z mých závažných vad vyjde najevo.
39.Ve společnosti se cítím nejistý(á) a nesvůj(nesvá).
40.Na různých párty a jiných společenských událostech se cítím jako hloupý(á) a nudný(á) a nevím, o čem bych měl s ostatními mluvit.
41.Lidé, se kterými bych chtěl navázat přátelství, jsou mi nějakým způsobem nadřazeni (např. oblíbeností, vzhledem, inteligencí apod.)
42.Nepatřím nikam. Jsem samotář.
43.Společenské události nevyhledávám, spíše se jim vyhýbám.
44.Moje rodina byla jiná ve srovnání s ostatními.
45.Ocitnu se vždycky mimo každou skupinu.
46.Nikdo mi skutečně nerozumí.
47.Někdy se cítím, jak kdybych pocházel(a) z jiné planety.
48.Kdybych zítra zmizel(a), nikdo by si toho nevšiml.